|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
negativ bubínku
Autor: bota (Občasný) - publikováno 28.10.2004 (12:11:26)
|
|  |
Rozpadající se budova
odráží zvuk kolem projíždějící
tramvaje,
komín s vedením vedle ní,
jako koruna starému hladovému jezdci,
jezdci prahnoucímu po vlnách
odrážejících se od mého pera,
vysává mě, ale nevysaje,
nepravidelné přímky a rovnoběžky
klopýtají v elektrické koleji,
malé ohniště a můj odhozený vajgl
na sebe harpunami hází pohozené pneumatiky,
každý touží po své jedinečnosti
a majestátnosti lomu světla,
současné tóny a akordy
motorové pily do mě vstupují
skrz nataženou nohu za negativem,
ruší mě klid města,
bere mi mou touhu po soustředěnosti,
prázdno odmítá mé výdechy,
vracím světu paprsky slunce,
má sítnice je nepřijme!
kladívko prorostlé do bubínku
rozkmitává se podle mě,
slyším Červenou lagunu:
Prázdné údy mužů odvážných
a bojících se apokalypsy,
potápí se v kaviárových slzách,
vánoční odlitky olova jim vyplouvají
z mozků a srdcí, duše je
nenechají probudit se, tak jsou k nim milosrdné,
teď čekají, jestli jim vesmír odpustí
sebevražedné vycházky do korun stromů,
nebo nechá
uhnilé hlásky zavrtávat se do jejich dutinek vlasů,
zapovídají se,
zapovídám se,
čekají,
čekám . .
|
|
|
|
|
|
